
Přidávám první kapitolu. Celá story je o smíchání TVD s Buffy, takže jsem některé věci vypustila nebo změnila. Buffy na začátku žije v Sunnydale, kam si Klaus vyrazil na malej trip, aby se porozhlédl po nějakých vlkodlacích a pomoci. Buffy se mu v jeho záměrech snaží bránit...
Doufám, že nejsem moc náročná, ale nelíbí se mi jak se to tady seká s komentama, tak nepřidám další kapču, dokud tady nebude alespoň pět až deset komentů. (Limit se může zvednout)
1. kapitola
,,Co děláme tady?" zeptala jsem se Ozyho, když mě praštila do tváře už třetí větev. Vedl mě někam do lesa a nechtěl říct kam. Najednou se zastavil a já do něj narazila. ,,Ozy! Sakra!"
V té chvíli odhrnul poslední větve a mi se ocitli na malém paloučku v lese. Přibližně uprostřed palouku byl zapálený oheň a kolem něj shromáždění lidé. ,,Co to má být?"
,,Tohle je komunita Buffy," odpověděl v klidu Oz a podíval se na mě čekajícím pohledem. V mé tváři hledal, jak zareaguji.
,,Aha," šeptla jsem jen a zkřížila si ruce na prsou.
,,Vlčí komunita," vysvětlil, protože měl očividně pocit, že jsem ho nepochopila.
Hned jsem zpozorněla a zahleděla se na ty lidi. ,,To jsou..."
,,Ano, všichni tady jsou vlkodlaci, jako já," pousmál se a vstoupil na palouk. Všichni se k němu otočili a usmáli se. Muži si s Ozym potřásli rukama v nějakém pozdravu a dívky ho objaly. Když se někdo zeptal kdo jsem, zavolal na mě Ozy, ať přijdu k němu. Došla jsem k němu a on mě představil. ,,Lidi, tohle je moje kamarádka Buffy, je to přemožitelka upírů."
Očividně jim věřil, když to jen tgak klidně řekl. Zírala jsem střídavě na Oze a ostatní vlkodlaky.
Postupně se mi představili.
Přímo u mě stáli Dereck a Josh, vedle Ozyho Roxana, Alice, Thomas a Theresa a u ohně zůstali sedět Alex, Daren a Katka.
Všichni byli milí a nabídli mi, abych se k nim posadila. Neprotestovala jsem a sedla si. Ozy si sedl vedle mě z jedné strany a z druhé seděla Alex.
Alex byla hrozně milá holka a hned jsme si padly do oka. Měla vlastně stejný zájmy jako já.
1) měla mladší sestru
2) tajemství, o kterém nemohla nikomu říct
a za 3) nenáviděla upíry skoro stejně jako já.
Možná, že i víc, jelikož já se dvěma upíry chodila a spala. Myšlenky se mi na chvilku zatoulaly k Angelovi a Spikovi, ale zpět mě vrátil výkřik.
Vyskočila jsem na nohy, ale nic neviděla. Hledala jsem přičinu toho křiku, ale neviděla nic. Až když se Alex rozběhla pryč a ten muž stál najednou přímo před ní. Chytil ji za ruce a začal někam táhnout, při čemž ona hlasitě křičela, že nikam nehodlá jít a prosila, ať ji pustí.
Vrhla jsem se jí pomoct. Chytila jsem toho mjuže za rameno a trhla s ním. S hlasitým zavrčením se ke mně otočil a pak se zasekl. Došlo mu, že nejsem vlkodlak, ale to už jsem ho praštila vší mou silou. Uvědomil si, že obyčejný člověk nejsem a začal se se mnou rvát. Prala jsem se statečně a ten muž měl dost práce s tím vyhýbat se mým útokům. Pak jsem slyšela jeho.
Oz byl v křečích a velkých bolestech. ,,Ozy!" ignorovala jsem toho muže. I toho druhého, co stál kousek od Ozyho a teď zaujatě hleděl na mě. Přiběhla jsem k němu a opatrně ho chytila za rameno.
Oz najednou zvedl hlavu a zavrčel na mě. Měl pod očima ty žilky co mají upíři, ale přitom jeho oči byly vlkodlačí. Někdo mě chytil za paži a strhl na stranu, když na mě chtěl Oz skočit. Opravdu skočil a přistál až o 5 metrů dál.
Já se podívala na mého ,,zachránce", který mě pořád svíral v náručí, tvář kousek od mé. Chvilku jsem zůstala jen zírat do jeho očích a začala přerývaně dýchat. S dalším jeho zavrčením jsem se otočila zase k němu.
Ten muž, se kterým jsem bojovala před chvílí, teď bojoval s Ozym a vypadal, že mu ublíží. Odstrčila jsem od sebe toho, co mi právě možná zachránil život a rozběhla se k nim.
Odhodila jsem toho upíra na stranu a Oz zaryl drápy do mého ramene. Jen jsem sykla bolestí a praštila ho.
Zakňučel a pak chtěl vystartovat znovu, ale najednou se znovu prohl v křečích a bolesti. Jen jsem na něj s hrůzou zírala.
V té chvilce jsem zaslechla i ostatní a poprvé si jich všimla. Alex a další vlkodlaci leželi všude kolem v bolestech.
První jsem to viděla na Katce. Z očí, nosu, uší a i úst jí tekly proudy krve. Bylo to tak děsivé, ale já nedokázala odtrhnout pohled.
Postupně se krev spouštěla každému, jen Ozymu ne a já děkovala Bohu, protože všichni ostatní pak umřeli. Ani jeden z těch dvou upírů netušil, co se děje a ani já to nevěděla.
Ozy se jakžtakž zmátořil a teď byl úplně normální, jen mu byla zima a pořád ho něco bolelo. Měla jsem o něj strach. Willow je sice teď lesba a je s Tarou!" křičel ten, co mě zachránil na toho druhého. On naopak vypadal docela klidný, jen tak se opíral o strom a zíral. Ne však na tohol svýho kámoše, ale na mě a Ozyho. Statečně jsem pohled opětovala.
Oba dva po chvíli někam zmizeli a já si sundala kabát, kterým jsem přikryla Oze. Vypadalo, že spí, ale i tak měl pořád bolesti. Netušila jsem, co mám dělat. Věděla jsem, že ti dva mi nedovolí odejít.
Jenže teď jsou pryč...
,,Ozy," šeptla jsem a on rozespale otevřel jedno oko, při čemž hned zaskuhral. ,, zvedni se. Jdeme."
,,Můžeme?"
,,Ne, ale nikdo tady není," pokrčila jsem rameny. Přece nebudu čekat, než nám nějací upíři dovolí odejít.
Podepřela jsem ho a málem jsme spadli oba. Včas jsem se, ale chytila stromu a vyrovnala balanc. Teď jsme mohli pokračovat. Oze jsem napůl táhla a napůl šel sám.
Nevnímal a já taky ne. Sem tam jsem koukla pod nohy, ať nespadnem, ale jinak jsem jen myslela na to, co se tady děje.
Co se tady sakra děje! Všichni ti vlkodlaci jsou mrtví a ti dva pošahaní upíři se jich teď zbavují, bůhví kde. Jenže... co bude s Ozym?
Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, co jsme šli. Ozy byl pořád mimo a já se snažila vymyslet cokoliv. Přitom jsem dávala dobrý pozor, jestli uvidím jednoho z těch upírů. Taky jsem se snažila, ať jsme co nejvíc potichu.
Už jsme byli na kraji lesa, řady stromů se stenčovali, bylo jich čím dál míň.
Najednou se ale objevil přímo přede mnou...
Jak se píše nahoře, chci alespoň deset komentů (klidně i víc) :D Pokud chcete vědět co se Buffy a Ozymu přihodí...
Děkuju všem co mi posílali hlasy v soutěži o nejlepší pár u Kiky. Bohužel jsem v tomhle kole vypadla, ale tak nezoufám si. Bude šance příště, že?











Ahojky... ze začátku bych ti chtěla poděkovat k mé povídce The Vow, protože na téma VA píšu poprvé a jsem ráda, že se to aspoň někomu líbí. ;) A teď k tvé povídce, která je už ze začátku zajímavá! ;)Takže se těším na další a holka, smekám před tebou, protože máš obrovský talent ;)