close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
CHCEŠ SPŘÁTELIT? NÁBĚR AFFS

ROZHODLA JSEM SE ROZJET RUBRIKU VERSUS, NA KTEROU JE ODKAZ TADY. TŘETÍ KOLO: Jeremy vs. Xander
DÍKY ZA NÁVŠTĚVU! A ROZHODNĚ NEZAPOMEŇTE NECHAT KOMENTÍK :D

Děkuju všem co mi posílali hlasy v soutěži o nejlepší pár u Kiky. Bohužel jsem v tomhle kole vypadla, ale tak nezoufám si. Bude šance příště, že?

JINAK VÁS CHCI MOC POZVAT NA MŮJ DALŠÍ BLOG. NENÍ JEN O UPÍRECH, ALE TŘEBA I O ONE DIRECTION. ANO I ZE MNĚ SE STAL DIRECTIONER!! BLOG NAJDETE TADY. NA EMAIL, KTERÝ NAJDETE V MENU MI POSÍLEJTE VAŠE POVÍDKY A JÁ JE NA BLOGU MOC RÁDA ZVEŘEJNÍM. SAMOZŘEJMĚ POD VAŠÍM JMÉNEM JAKO AUTOREM :D
VÁŽNĚ MOC DOUFÁM, ŽE BLOG NAVŠTÍVÍTE A POMŮŽETE MI VYTVOŘIT NEJVĚTŠÍ SBÍRKU FAN FICTIONS NA SVĚTĚ :D (NEPŘEHÁNÍM TROCHU?)

Vampire Academy 7 Revenge

Vampire Academy 7: Revenge >> 2. kapitola

15. července 2012 v 21:36 | Everline

Druhá kapča!! Doufám, že potěší. Vím, že jsem u KMIYC chtěla deset komentů, tak by mě potěšily i tady. :D
Fakt se po nějakým tym komentu nebudu zlobit. :D
Chci ji věnovat těm, kteří si to přečetli a napsali koment takže moc děkuju lady ench, lady Katysek a mončička žuvačka
moc děkuju za ty příjemný komenty :D

2. kapitola

Eddie se v klidu postavil přede všechny a slíbil, že bude mluvit pravdu a jenom pravdu. Pak se ho ten Moroj zeptal, jak se lady Ozerová dostala ven.
Eddie se nadechl a začal: ,,U cely lady Ozerové zrovna probíhalo střídání a já měl teď mít službu u cely. Poslal jsem strážce Morrisna si odpočinout. Nějakou dobu byl klid, ale pak se jakoby odnikud vynořil ten dhampýr a-"
,,Víte, jak vypadal?" skočil mu Vilém Conta do řeči. Dimitrij mi na mou otázku pošeptal jeho jméno. Kdysi prý byl Vilém přítel s jeho bývalým svěřencem Ivanem Zeklosem.
,,Ne, nevšiml jsem si. Vím jen, že byl velmi silný a rychlý a byl to dhampýr. Snažil jsem se s ním bojovat, ale vyhrál a já upadl do bezvědomí. Když jsem se probudil byla lady Ozerová i s tím dhampýrem pryč. Okamžitě jsem dal vědět ostatním a oni je okamžitě začali hledat. Lady Ozerovou jsme našli, jak se snaží dostat přes bránu, ale byla sama. Ten dhampýr zmizel."
,,Pracoval ten dhampýr u dvora? Poznal byste ho? Byl to určitě muž?" vyptával se Vilém a já si všimla, že se při poslední otázce mírně natočil ke mně a podíval se na mě. Jen letmo, ale šlo poznat, že mě chce podezírat. Proč viní mě? Vždyť to já Tašu před třemi měsíci usvědčila a jestli si myslí, že mám výčitky a snažím se ji dostat pryč, tak je na dost velkým omylu.
,,Nevím, asi bych ho nepoznal, ale stoprocentně to byl muž," odpověděl Eddie trochu s důrazem na slovo muž. Možná si všiml, jak divně se na mě Vilém díval. Taša si toho, ale všimla taky a házela na mě mírně spokojený pohled. Byla ráda, že mi nevěří. Možná začala něco plánovat, kdyby mě potopila, třeba by mi nevěřili. Věděla jsem ale, že Lissa, Dimitrij, Christian, Eddie, Michail, Soňa Karpová, Jill a dokonce i Adrian by mi věřili a pomohli mi. Teď mě ale začalo víc trápit, který dhampýr by zradil a chtěl pomoct Taše z vězení? Kdo by byl tak blbý?


Eddie jim řekl ještě pár detailů jako jaké chvaty na něj ten dhampýr použil nebo jak byl oblečen z toho co viděl. Potom jsme mohli jít.
Dimitrij na mě čekal u dveří, když jsem procházela kolem Taši zastavila mě. ,,Hlídej si záda, protože já ještě nekončím Rose. Pozdravuj ode mě Dimku," zašeptala mi rychle než k ní došli její strážci, aby ji odvedli. Já přešla k Dimitrijovi, který se mračil. Zjevně viděl, jak se mnou Taša mluvila.
,,Co se stalo?" zeptal se a objal mě. Musela jsem mít fakt super výraz ve tváři.
,,Ale nic, jen... nic." Vyšla jsem ven na čerstvý vzduch, protože se mi z Tašiných slov mírně zatočila hlava. Hlídej si záda, já ještě nekončím. Bylo to možné? Vážně má Taša něco v záloze, nějaký šílený plán? Mohla by ublížit Dimitrijovi nebo Lisse?
,,Vidím na tobě, že to rozhodně nic není," znovu mě objal a já zabořila hlavu do jeho ramene. ,,Rose, nesmíš na to myslet. Taša má přelíčení a soud už pozítří. Neublíží ti, to nedovolím." Chytil mě za bradu, abych se mu podívala do očí.
,,Já z ní mám ale strach Dimitriji. Jak vidíš, jednou utekla, může znovu." Cítila jsem, že mě začínají pálit oči. Slzy se tlačily na povrch, ale já nedovolím, aby mě Taša rozplakala.
,,Jak vidíš, neutekla a znovu se jí to nepovede. Strážci ji teď budou mnohem víc hlídat." Cítil, že se chvěju. ,,Poslouchej Rose, neublíží ti. Tohle nedovolím za nic na světě," stáli jsme stranou od ostatních. Lissa už se zjevně vrátila na pokoj, přes pouto jsem věděla, že na ples nešla. Byla s Christianem a ten se oni teď postará, takže si já můžu užívat tuhle chvilku, kdy mě Dimitrij drží v náručí.
,,Ona ale trochu naznačila, že neublíží mě, ale lidem, které miluju." Teď už mi jedna slza ukápla. Setřel ji palcem a smutně se pousmál. Bylo mu jasné, že bych nepřežila, kdyby se něco stalo jemu.
,,To se nestane Rose," pak mě jemně políbil. Polibek jsem mu opětovala a chvíli jsme se líbali, než jsem se musela odtáhnout, abych se nadechla.
,,Musíme jít," zašeptal do mých rtů, jelikož pořád stál těsně u mně a já okamžitě dostala chuť ho znovu políbit.
Věděla jsem, že má pravdu. Tady u dvora je sice mnohem lepší ochranka a nemusíme být pořád u našich Morojů, jenže pořád nemůžu zapomenout, jak jednou Lissu napadl ten Moroj. Eddie ho zabil, jenže takových pošuků může být venku víc.
Čekala jsem, že se odtáhne a bude z něj zase ten strážce, co umí dokonale schovávat city. Nikdy nepochopím, jak je schopný mě v jednu chvíli líbat a pak dělat, že to nikdy nebylo. Člověk by si řekl, že na to prostě zapomene, vypustí to z hlavy, ale já vím, že na to pořád myslí, jenom to umí skvěle schovat pod masku strážce. Proto je taky nejlepší.
Co jsem ale nečekala bylo, že mě Dimitrij sice pustí, ale chytí za ruku. Propletla jsem si s ním prsty, protože když jsem necítila jeho dotyk, tak to bylo jako bych to nebyla já. Jako bych neexistovala nebo mi chybělo něco šíleně důležitého. Třeba kyslík.
Kráčeli jsme přes dvůr, oba ve svých vlastních myšlenkách. Nevím na co myslel Dimitrij, ale já přemýšlela o mé budoucnosti s ním. Máme vůbec nějakou? Jasně, to jiskření by neviděl asi jen slepý. Asi jen slepý by neviděl, jak se na něj dívám a jak se dívám na něj já. Jestli je to něco jako u Lissy a Christiana, tak mám fakt kliku.
Jenže ty pochybnosti mě pořád nechtěly opustit. Dimitrij byl - alespoň z mého pohledu - rodinný typ a já taky věřila, že až budu dospělá, tak jednou možná skončím s kariérou strážkyně a založím rodinu. Spolu ale nemůžeme mít děti. Slyšela jsem o pár legendách, jakože když uděláte to a to, tak budou moct mít dítě i dva dhampýři.

XXX

,,Které? To červené nebo modré?" Lissa se nemohla rozhodnout, které si má obléknout tričko. Musela být už opravdu zoufalá, když se obrátila na mě. Seděly jsme s Jill a Christianem v jejím pokoji a čekali na ni.
Dneska jsme měli mít den jen pro sebe. Žádné královské ani strážcovské povinnosti. Z povzdálí nás bude stejně sledovat nějaký dhampýr, protože královna nemůže být bez ochrany, ale všechny moje námitky typu: "to já jsem hlavní strážkyně královny" byly zamítnuty s tím, že bych prý nedávala pozor. Pravdou je, že v poslední době jsem ve střehu pořád, jenže mi to nikdo nechce věřit. Na chviličku jsem spustila tichý modlení, aby byl ten strážce, co nás bude hlídat Dimitrij. Zabil by tak dvě mouchy jednou ranou (jen obrazně mysleno). Hlídal by svého svěřence a ještě královnu a taky bychom mohli být spolu, takže vlastně tři mouchy.
Rose mohla bys aspoň předstírat, že mě posloucháš? A krotit svý tužby? ozval se mi Lissin hlas v hlavě. Koukla jsem na ni. Pořád ještě stála před zrcadlem a rozhodovala se, který to triko si veme na sebe.
Promiň, ale mě je jedno, který si oblečeš. V obou vypadáš skvěle, odpověděla jsem jí v duchu a věděla jsem moc dobře, že mě slyšela. Jak to vím? Naše pouto se rozrostlo a Lissa je teď schopná poslouchat i mé myšlenky a vnímat mé pocity. Je super, že teď nebude bolet hlava jenom mě, ale bude to zásah do soukromí. Ta představa když jsem s Dimitrijem a možná mám Lissu v hlavě je divná.
Lissa se nakonec rozhodla pro to modré, což byla stoprocentně lepší volba, přestože nahlas bych to nikdy neřekla.
Musím ti ještě něco říct Rose a myslím, že se ti to nebude líbit ozvala se znovu poté, co na sebe navlékla triko. Na Jill a Christianovi bylo vidět, že už jsou netrpělivý a já se už taky nudila. Chtěla jsem vypadnout z tohohle pokoje, z othohle zámku, z tohohle stereotypu.
Co mi musíš říct? Když mi to rychle řekne, tak budeme moct jít. Jenže ve chvíli kdy normálně otevřela pusu někdo zaklepal na dveře. Přes pouto jsem slyšela, jak si Lissa pro sebe opakuje, že ještě není čas. Nevěděla jsem, co to mrumlá a jen jsem zírala na ni a na dveře. Jill viděla, že se nikdo nemá k tomu jít otevřít, tak se zvedla.
Když otevřela, tak jsem jí nakoukla přes rameno a ztuhla. Ve dveřích stál Adrian Ivaškov v celý svý parádě a jakmile mě uviděl, netvářil se moc nadšeně.
Tohle jsem ti chtěla říct... provinile pípla Lissa.

Vampire Academy 7: Revenge >> 1. kapitola

6. července 2012 v 19:46 | Everline
A je tu první kapča slibované VA povídky.

1. kapitola
Lissa běhala po pokoji a já ji přitom jen sledovala. Musela jsem se usmát. Nehodlala vyjít dokud nebude všechno dokonalý.
,,Kde je?" zeptala se už trošku zoufale. Lissa hledala sponu do vlasů bez které nechtěla jít. Podle mě byla v jejích vlasech stejně zbytečná, protože účes už měla nádherný, ale ona ji prostě musí mít. Někdy je tvrdohlavá skoro jako já.
,,Najdeme ji později, teď už musíme Liss," měla jsem pravdu. Dneska se konal ples, který byl ještě spojený s korunovací. Nebyl na to čas než se všechno vyřešilo. Musel se vyřešit Lissin nástup na trůn a hlavně Jill, která je od teď Dragomirová - Mastranová. Oficiální členka Dragomirovic klanu.
Byla jsem trochu netrpělivá. Dneska se na ten ples měl vrátit i Dimitrij. Nebyli jsme spolu už něco přes týden a já se celou tu dobu cítila, jakoby mi chyběl kus srdce.
Dneska tam nebudu jako strážkyně, takže jsem měla na sobě šaty. Byly s krásně jemného hedvábí tmavě modré barvy, na ramínka. Dlouhé ke kolenům.
Lissa naopak zářila světlými barvami. Její blondaté vlasy byly vlnité a zamotané do zajímavého účesu, který si já nebudu moct nikdy dovolit nosit. Její šaty byly podobného střihu jako moje, jen byly žlutobílé s krajkovými rukávy. Jejich délka byla větší než u mých a tak jí sahaly do půli lýtek. Chápala jsem to. Někteří Morojové by ji v krátkých šatech mohli považovat za bůhví co. Mě je to jedno, takže bych si klidně vzala i kratší šaty.
Nejhorší bylo, že jsem nevěděla kdy přesně se Dimitrij objeví. Lissa mi říkala, že jí volal Christian a prý se kvůli něčemu zdrží. Zadoufala jsem, že to vyřešily rychle a už budou tady a pak pomohla Lisse hledat tu sponu.
,,Lisso přiznej se. Že ty ji schováváš schválně, abys mohla na sebe strhnout veškerou pozornost pozdním příchodem?"
,,Myslíš, že mám radost, že když přijdu, tak se na mě bude každý čumět?" No dobrá, tak to asi ne.
,,Dobře, promiň. Ale mě by to nevadilo. Představ si, jak rychle bych si získala Dimitrijovu pozornost a nebo-"
,,Mám ji!" Vykřikla nadšeně. Možná čekala právě na tu chvíli, co se rozpovídám o Dimitrijovi, aby řekla, že už ji má. Rychle jsem jí ji připevnila do vlasů a pak už jsme mířily do velkého sálu, ve kterém se přibližně před týdnem konala i její korunovace.
Po cestě jsme byly potichu. Z dálky bylo slyšet, čím dál hlasitěji hudbu, ale jinak bylo ticho všude okolo. Bylo to divné, většinou tady pořád někdo pobíhá, i při těhle oslavách, ale teď bylo mrtvo jak na hřbitově. Možná i na hřbitově byl větší projev života.
Za asi další dvě minuty jsme už stály před velkými, těžkými dveřmi, které byly zdobené zlatem a dalšími třpytivými blbostmi. Někdo nám je otevřel a Lissa s hlubokým nádechem vešla. Následovala jsem ji.
Místnost byla plná lidí, ale i tak šlo poznat, že je obrovská. Uprostřed bylo vyhraněno místo pro tanec a na krajích místnosti se spolu bavili Morojové a dhampýři. U každého okna stál vždy jeden dhampýr v uniformě, tihle měli štěstí a měli dnes službu. Taky bych raději stála u jednoho z těch oken než tu tajtrdlíkovala v těhle šatech. Okna byla tónovaná i když byla hluboká noc. Podlaha byla s nějakého mramoru a stěny zdobený tapetami. Všemu korunoval obrovský křišťálový lustr na stropě. Ty vole kdyby to spadlo, to by bylo skla...
Lissa ztuhle stála, každý se na ni díval. Mě si tolik nevšímali a já toho využila. Jemně jsem Lissu chňapla za ruku a sešly jsme schody. Téměř okamžitě se kolem nás schromáždili lidi a všichni chtěli lézt nový královně do zadku. Slušně jsem je odbyla a vzala Lissu ke stolu s občerstvením.
,,Liss," jakoby odnikud se k nám přitočil Christian a s ním Adrian. Toho jsem moc vidět nechtěla, i když jsem věděla, že se mu dokonce života nemůžu vyhýbat. Možná jsem ho zradila, ale on si rychle našel náhradu. Chci říct, že už bych se fakt divila, kdybych potkala nějakou Morojku nebo dokonce i dhampýrku, která ještě nevyskoušela Adrianovu postel.
Uvědomila jsem si, že to tady Lissu objímá Christian a vzpomněla si, že jsem se ze všeho nejvíc těšila na jeho strážce.
,,Christiane, kde máš ochranku?" zeptal se místo mě Adrian. Bože, on se přesto nikdy v životě nepřenese.
,,Dimitrij? Hned, jak jsme přijeli, šel jsem se nachystat a on někam zmizel." odpověděl Christian a políbil Lissu.
Mírně sklesle jsem se omluvila a přešla si dát něco k pití. Zároveň jsem zrakem skenovala místnost, ale Dimitrije jsem nikde neviděla. Pár Morojů, co stálo opodál se na mě divně dívalo, ale já je ignorovala. Jo, jsem senzace. Někteří lidé mi totiž ještě nevěřili. I když Tašin útěk při zatýkání byl přesvědčiví, někteří věří, že jsem nějak do té vraždy zapletená byla. A pořád jsem.
Jen tak jsem tam stála a čuměla do blba, když mě zezadu objaly silné paže a ten nejúžasnější hlas s ruským přízvukem mi zašeptal do ucha: ,,Jdeš pozdě." káral mě.
Snažila jsem se potlačit přirozenou reakci mého těla na jeho přítomnost a pomalu se v jeho objetí otočila. ,,Ne. Královna a já nechodíme nikdy pozdě! Vy ostatní jste prostě přišli dřív," pokrčila jsem rameny a on se usmál. Ne jen tak polovičatě, jako to bývalo v těch prvních týdnech co jsme spolu začali na akademii trénovat, ale tenhle úsměv přišel od srdce. Ten úsměv, který má jen pro mě. Už jsem se zmínila, že miluju, když se Dimitrij směje?
,,Chybělas mi," vydechl. Litovala jsem, že jsme na veřejnosti a já ho nemohla políbit. Většina vampýrů tady sice věděla, že jsme spolu, ale bylo to divné a oni si ještě pořád na dhampýrské páry nezvykli.
,,Ty mě taky," přiznala jsem naprosto v klidu. Ani jsem neskrývala všechnu tu radost v mém hlase z toho, že stojí přede mnou a já se ho můžu dotknout.
Nechápala jsem, proč jsem najednou naštvaná a dostala jsem strach. Cítila jsem se podvedená a zraněná a tak moc jsem toužila utišit Christiana. Stát mu po boku. Eh! Christiana?
Chviličku jsem ty pocity v sobě zkoumala a uvědomila si, že to nejsem já, ale Lissa, komu ty pocity patří. Naše pouto sice zmizelo, když mě Taša postřelila, ale o několik týdnů později se vrátilo. Měla jsem šílenou radost, že to bylo jen dočasný, protože jsem nechtěla přijít o mou výhodu vůči ostatním jejím strážcům. Pohledem jsem začala hledat Lissu. Stála bokem s Christianem, Adrianem, Eddiem a několika strážci, kteří tady stoprocentně před chvílí nebyli.
,,Pojď," chytila jsem se Dimitrijovi ruky a spolu jsme šli za Lissou. Byl mírně zmatený, ale na nic se neptal a šel. Když jsme přišli k nim strážci se na nás otočili. Mezi němi byl i Michail Tanner, který mi před třemi měsíci pomohl utéct z vězení. Je možné, že jsou to teprve tři měsíce?
Znovu jsem se plně otevřela Lissiným pocitům. Pořád byla naštvaná a bála se. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. Chtěla jsem vědět, co Lissu vytočilo a dohání ji pomalu k šílenství spolu se mnou. Temnota éteru by proti tomuhle někdy byla jen slabý čaj. Kdežto tohle bylo kafe s velkou hromadou kofeinu a energie.
,,Jde o lady Ozerovou," začal mi to vysvětlovat Michail. Pomalu, ale jistě se mi začal stahovat žaludek a vysychalo mi v krku, jelikož se mi tam usadil velký knedlík.
,,C-co je sní?" vykoktala jsem a Dimitrij mi stiskl ruku, čímž mi dal najevo, že je tu pro mě.
,,Pokusila se utéct..."
,,Pokusila, ale... neutekla? Nebo snad ano?" Lissa celým srdcem doufala v zápornou odpověď. Doufala, že Taše její plány nevyšly a že shnije ve vězení.
Jo, vážně. Tohle Lissa chtěla. Za to co všechno Taša provedla. Hodila na mě vraždu, postřelila mě, ale já k ní přece jen cítila menší odpor než Lissa. No uznejte, kdybych neutekla od dvora z vězení a nedala se s Dimitrije na cesty, nikdy bychom nebyli spolu. Nebo možná byli, ale trvalo by to o dost déle. Nebo bych už byla s Adrianem, kdyby se chtěl Dimitrij vrátit.
Po téhle zprávě šlo všechno rychle. Lissa ten ples sice nezrušila, ale rozhodla se, že tam nezůstane. Následovala strážce a já šla za ní jako její věrný stín. Spolu s námi šel i Dimitrij, Christian a Adrian. Christian přísahal, že chce zase vidět svou tetu. Přísahal taky, že ji nenávidí. Moc jsem mu nevěřila. Spíš než naštvaný, byl ublížený. Ublížila mu, Taša. Věřil jí a ona zabila Taťánu a hodila to na mě.
Taša se svou ochrankou čekala v nějaké místnosti na výslech. Všichni jsme vešli a posadili se. Když se Taša rozhlídla a všimla si mě a Dimitrije, měla najednou v očích tolik zloby, vzteku a závisti. Nelíbilo se jí, že si Dimitrij vybral mě. Nechápala, co na mě vidí, co mu můžu dát já a ne ona.
Dovnitř v té chvíli, co jsem opětovala Taše pohled plný nenávisti, vstoupil postarší Moroj. Dělal tady teď něco jako soudce, protože v tom Lissa ještě nebyla moc dobrá. Usadili ji do toho velkého křesla, kde dřív sedávala Taťána a já na ní věděla, že její to trochu nepříjemné. Snažila se ovšem tvářit v klidu a vyrovnaně. Stejně jako Dimitrij.
Díval se na Tašu s tou tvrdou maskou strážců na obličeji. Chytila jsem ho za ruku a stiskla. Stisk mi opětoval a mírně se na mě pousmál.
To už ale předvolali svědka. Eddieho.

 
 

Reklama